1.turnus – 15.5. – 21.5. 2011
třídy: 2.A, 2.B, 3.A
vyučující: Trubačová, Klusová, Smažíková
Ahoj rodiče, prarodiče, sourozenci!!!!
DEN ŠESTÝ (20.5.)
Tak se nám to pěkně krátí. Celý týden plný zážitků nám uběhl tak rychle, že se nám ani nechce věřit tomu, že zítra odjíždíme domů. Dnešní dopoledne jsme vyučování trochu pokrátili. Bylo nádherně, tak jsme si pak do oběda hráli a běhali před hotelem. Po obědě (bramborová polévka, rajská s houskovým knedlíkem), který si polovina z nás přidala, jsme měli polední klid. Po něm jsme dostali poháry za odměnu, že jsme včera v lanovém centru byli tak odvážní a ukáznění. Mezitím paní učitelky připravily závěrečnou bojovku, na jejímž konci nás čekal poklad.
Byli jsme rozdělení do pěti družstev. Každé mělo svojí barvu fáborků a na pěti místech cestou nás čekaly otázky, na které jsme museli rozluštit odpovědi a napsat na předem připravený papír.
Po návratu k hotelu s vyluštěnými indíciemi jsme od paní učitelek dostali závěrečnou nápovědu , ze které jsme poskládali písmenka a z nich slovo , které nás poslalo na místo , kde je pro danou skupinu poklad ukrytý. Ten si každá skupina po nalezení rozdělila. A kde jsme poklady našli? U krbu, ve křoví, pod autem, u ohniště a v mrazáku. Byla to zábava a ještě jsme si na otázkách zopakovali spoustu zajímavých věcí. No chválně, věděli byste na ně odpověď?
1. Jak se jmenuje rašeliniště mezi Horskou Kvildou a Kvildou?
2. Jak se jmenují živočichové, kteří jsou huňatí , vypadají skoro jak bizoni a byli sem dovezení z jiné země?
3. Jak se nazývá nejvýše položená vesnice v ČR?
4. Kdo to byl Rankl Sepp?
5. Kde na Churáňově si můžeme zahrát na horolezce?
Odpovědi se dozvíte na konci našeho vzkazu.
Po skončení bojovky jsme měli první večeři. Proč první? No protože nás čekalo závěrečné opékání buřtů. Jenže kolem sedmé se přihnalo něco tak strašného, že obloha byla tak černofialová, až jsme se báli. Padaly dokonce i kroupy, že celá louka byla bílá.
Sešli jsme se v půl osmé v jídelně na slavnostní vyhlašování a předávání diplomů a cen. Všichni jsme dostali diplomy, ceny a medaile. Diplom od nás dostal i pan kuchař David a pan číšník Jakub, protože tak skvělou obsluhu a jídlo jsme museli ocenit. No a představte si, že místo ohínku nám na grilu přichystali ty nejlepší buřty z celé Šumavy. Tak dobrou noc a zítra se na Vás moc a moc těšíme. Pa pa
(Odpovědi: 1. Jezerní slať, 2. skotské krávy, 3. Horská Kvilda, , 4. poslední šumavský obr, 5. lanové centrum)
DEN PÁTÝ (19.5.)
Dnes jsme se probudili do azurového dne. V půl dvanácté jsme vyráželi po výborném obědě (gulášová polévka, lívance) do lanového centra Proud na Churáňově. Celý týden je počasí bezvadné, bez deště. Nad celou Českou republikou bylo žhavo bez mráčku, ne ale nad Tetřívkem. Velký černý mrak se na nás řítil a…lillo a lilo až na Churáňov. Nebyly to normální kapky, byly to mega kapky. No naštěstí jsme byli tak nedočkaví na lezení, že nás to nerozhodilo. Lanové centrum jedním slovem BOMBA. Fakt paráda. I ti, kteří měli strach, se nakonec odhodlali a zvládli celý okruh. Možná je trochu vyhecovalo to, že i malý Martin, kterému jsou teprve čtyři roky, zdolal všechny překážky i se závěrečnou jízdou vzduchem na kladce. Dokonce i paní učitelky lezly. Všichni jsme byli jištěni dvěma bezpečnostními lany, nikomu se nic nestalo, nikomu se nechtělo zpátky.
Počasí se umoudřilo až cestou zpět. Zastavili jsme se ještě na sjezdovkách, kde je skokanský můstek, který jsme si prohlédli. Byl tam nádherný výhled na celé Podšumaví. A pak už jsme šlapali směr Nové Hutě. Celá výprava byla 9 km dlouhá. Zvládli to všichni, i když někteří už ke konci trošku fňukali. Paní učitelky nás moc pochválily a zítra dostaneme za odměnu zmrzlinový pohár. Tak pa pa Vaši horolezci a horolezkyně (i horolezčata)
Anička Mikynová: Ahoj maminko, pozdravuji tě z hotelu Tetřívek. Posílám Ti moc pusinek. Ahoj
Kryštof Sabol: Ahoj tati a mami, už se moc těším, až Vás zase uvidím. Tatínek mi říkal, že dostanu dárek až přijedu a já vím, jaký to je. Mám se dobře, pozdravuju Vás.
Aiko Šotola: Ahoj mami a tati, máme se tu dobře. Dnes půjdeme do lanového centra. Pozdravuj všechny. Ahoj
Gábinka Dobaková: Ahoj mami, tati a Honzíku, dnes jdeme do lanového centra. Včera jsme viděli skotské krávy. Moc Vás pozdravuju. Je tu krásně slunečno. Ahoj
Kuba Routa: Ahoj mami, tati a ségra, moc na vás myslím, je tu hezky. Užíváme si zábavu. Ahoj Kuba
Bára Pacalová: Ahoj mami a tati, mám vás moc ráda a těším se, až vás uvidím. Myslím i na brášku. Je tu s holkama sranda. Moc Vás všechny pozdravuju.
Klárka Stiebalová: Ahoj maminko a tatínku, vzpomínám na Vás. Myslím i na sestřičku. Přivezu Vám překvapení. Je tu moc hezky. Ahoj
Verunka Převrátilová: Ahoj mami a tati, mám se tady hezky, pozdravuju Vás. Chodíme na výlety. Mám Vás ráda, Vaše Verunka
Honza Jaroš: Ahoj mami a tati, dneska půjdeme do lanového centra. Já se tu mám dobře a jak vy? Včera jsme byli na Horské Kvildě. Pozdravujte Esterku.
Tomík Pařil: Ahoj mami, tati a Adélko, jak se máte? Já dobře. Včera jsme byli na Horské Kvildě. Líbí se mi tady moc. Těším se na Vás. Váš Tomáš
Anička Riedlová: Ahoj mámo, táto a Téro. Jak se máte? Co rozinka a kapička? A Agáta zas leží v posteli? Moc se na vás těším , až přijedu domů. Už je mi dobře. Vaše Anička
Míša Provazník: Ahoj mami a tati, jak se máte? Já dobře. Líbí se mi tady . Dneska půjdeme do lanového centra a zítra budeme mít diskotéku. Posílám pusu. Michal
Tomáš Schmidl: Ahoj mami a Péťo a všichni, pozdravuje Vás Tomáš. Mám se dobře a těším se na Vás.
Matyáš Kareš: Ahoj mami, posílám ti pusu. Mám se dobře . Je tu hezky. Tvůj Matýsek.Pa pa
Matěj Kmec: Ahoj mami, mám tě moc rád, posílám tio pusu a moc se na tebe těším. pa pa pa
DEN ČTVRTÝ (18.5.)
I čtvrtý den byl plný zážitků a dojmů. Ráno jsme se opět chvilinku učili a pak nás čekal brzký oběd (vývar, rizoto se sýrem), protože jsme ve 12:00 opět vyráželi místní autobusovou linkou směr tentokrát Horská Kvilda. Vydali jsme se kolem horské farmy, kde měli krásné koně, ovce a psy. Už z dálky jsme viděli Antýgl, ke kterému jsme se přibližovali s velkou zvědavostí, protože nám paní učitelky řekly, že nás čeká velké stádo skotského náhorního skotu. To byla parádní podívaná. Krávy skoro jak bizoni. Zarostlé huňatou srstí kvůli mrazům. Vůbe se nás nebály a stály od nás půl metru. Také jsme viděli zmiji, která naštěstí rychle zmizela. Naše cesta pokračovala ještě o kousek dál k penzionu U Honesů. Tam jsme si prohlédli naučnou tabuli hub, jezírko s vyřezávanou figurou pána, který seká a s vodníkem, který jezírko střeží. Poslední etapa cesty vedla k hotelu Rankl přímo na Horské Kvildě, která je nejvýše položenou vesnicí v Čechách. U hotelu jsme se vyřádili na krásném dětském hřišti a největším zážitkem bylo, když nám paní učitelky objednaly borůvkové knedlíky a buchtičky s krémem. To byla paráda. Všichni jsme dlabali jak o závod. V 15:30 nám jel autobus zpět. Přímo u autobusové zastávky stála krásná dřevěná socha posledního šumavského obra Rankla Seppa, postavy z románu Karla Klostermanna. Ten totiž chodíval právě na Horské Kvildě do místní hospody a psal romány o Šumavě.
No a po návratu na Tetřívek nás opět čekala výborná buchta. Pak jsme si hráli a blbli venku, protože bylo krásně. Pak jsme si dali večeři (řízky s bramborem) a hurá na pokoj. Všechny holky si myly vlasy, paní učitelky fénovaly a v osm byli už všichni v postelích, protože zítra nás čeká lanové centrum. Pa pa
DEN TŘETÍ (17.5.)
Dnešní třetí den jsme strávili sportovně – tanečně. Dopoledne jsme zahřáli naše mozkové závity, pak nás čekal oběd (zapečené brambory a čočková polévka). Po poledním klidu jsme si zasportovali na hřišti před hotelem. Utkali jsme se v několika soutěžích (hra na tetřívka, rozesmívačka, molekuly). Šup na sváču a pak pěkně ve dvojstupu na další procházku. Tentokrát byla naším cílem krásná šumavská studánka. Les tak krásně voněl, že jsme se rozhodli v něm aspoň hodinku zůstat a tvořit lesní domečky.
Po návratu jsme měli další část našeho projektu. Povídali jsme si o tetřevu hlušci. Dívali jsme se na Youtube na ukázky opravdického tetřeva. Poslouchali jsme jeho tokání. Dokonce už víme, proč toká. Hledá si manželku. Dobré , co? Paní učitelky nám vyprávěly i další zajímavosti o tomto zajímavém ptákovi. My jsme měli za úkol tetřeva nakreslit. Všem se to fakt povedlo.
Po večeři (bramborová kaše a sekaná) jsme měli velké přípravy na diskotéku, která vypukla v půl osmé. Většina tančila s velkým nasazením. I byl dokonce vyhlášen nejlepší taneční pár. A pak už hurá do hajan. V devět všichni pochrupovali. To asi tím sportovním vybitím. Pa pa do Prahy.
DEN DRUHÝ (16.5.)
Zdravíme i druhý den. Pořád je všechno super. Jídlo vynikající (k obědu boloňské špagety, večeře kuře na paprice a houskový knedlík) . Počasí už je na nás také hodnější, i když dnes nás trošku vypeklo, ale nakonec jsme se nedali.
Po snídani a dvouhodinovém učení jsme měli naplánovaný výlet na Jezerní slať. Autobus nám jel v 12:05, tak jsme měli oběd dřív, abychom mohli vyrazit. Když jsme se pěkně sbalili a připravili na cestu, změnila se azurová obloha v černý mohutný mrak, ze kterého tak začalo lít, že paní učitelky výlet zrušily. Jenomže během půl hodiny se opět rozjasnilo, tak jsme vše zopakovali a vyrazili autobusem směr Jezerní slať. Pan řidič byl moc milý, a tak nám zastavil přímo u slatě.
Jezerní slať je přírodní rezervace se spoustou zajímavostí. Dozvěděli jsme se , že je to nejchladnější místo v ČR. Že rašelina je do hloubky až 7 metrů, že chodníčky jsou z dubového dřeva, aby brzy neztrouchnivěly a spoustu dalších věcí. Vylezli jsme také na sedmimetrovou rozhlednu, na které byl -1 stupeň celsia. Ale za ten výhled to stálo.
Z Jezerní slatě jsme šli pěšky na nedalekou Kvildu. Tam jsme navštívili místní infocentrum , kde jsme shlédli film o Šumavě, nakoupili spoustu krásných pohledů a turistických předmětů, pohráli si v herně s temnými prolézačkami a prohlédli si stálou výstavu .
Po drobném nákupu v místní samoobsluze jsme autobusem dojeli zpět na Nové Hutě. Čekal nás tu výborný domácí upečený perník, který zmizel takovou rychlostí, že měly paní učitelky strach, aby nám nebylo špatně. Hodinku jsme si odpočinuli a šli tvořit náš celotýdenní projekt, kam jsme zaznamenali vše, co jsme prožili. Po večeři nás čekalo překvapení. Paní učitelky nám pustily Garfielda, takže se večerka malinko protáhla. Protože ráno nemusíme vstávat do školy, je to v pohodě. Tak pa pa zítra. Jo a ještě něco…máme Vás moc rádi!
Do Nových Hutí jsme dorazili dopoledne před jedenáctou hodinou. Když jsme vylezli z autobusu, byla taková zima, že jsme čekali, kdy začne padat sníh. Naštěstí jste nám dobře sbalili, takže nás nemůže nic zaskočit.
Po výborném obědě /přírodní kuřecí plátek s bramborem, polévka zeleninový vývar s těstovinami/ jsme šli na malou procházku, po které jsme se ubytovali. Pokoje jsou pěkné a prostorné, každý má dost místa na dovádění i odpočinek.
Odpolední procházka do okolí Nových Hutí byla ve znamení celotýdenní hry, kdy nám paní učitelky cestou vyprávěly zajímavosti o Hutích a místním životě. My jsme si všechno zapamatovali a po návratu jsme se sešli v jídelně a začal projekt. Na velké archy papíru každá třída tvořila zadané úkoly. Dozvěděli jsme se, že název vznikl díky sklárnám, které tu byly, že leží 1025 m nad mořem a že německý název je Kaltenbach. Také to, že nejbližší velké město je Vimperk a Sušice. Zítra pokračujeme. Teď jdeme na večeři a pak hurá do postele. Přecce jen první noc bez rodičů… Pa pa posíláme obrovskou šumavskou pusu!!!!
